Priority pana Jurečky

Výměna vlády proběhla sice koncem loňského roku velmi rychle, ale nastupující vláda - jak se stále víc a víc ukazuje - nebyla na převzetí svých povinností dobře připravena, a tak nastalo jisté vakuum. Pokud jde o zemědělství, buďme spravedliví. Tady zasáhl i covid, takže ministr byl první měsíc zastupován svým stranickým šéfem. S jeho připraveností to bylo velmi zajímavé: hned druhý den udělal čistku v jednom z největších státních podniků, vyhodil generálního ředitele Vojáčka z Lesů ČR, se kterým odešlo i celé vedení a podnik tak uvedl do provizorní situace. To šlo rychle, zřejmě to velice spěchalo a nesměl se ztratit ani den! Zato návrh společné zemědělské politiky, který měl být odeslán do konce roku 2021 si musel na ministerstvu zemědělství počkat na odeslání celý leden.

Jak se mají rozdělovat zemědělské dotace je samozřejmě klíčová záležitost, která zásadně ovlivňuje rozvoj našeho zemědělství, zásobován í obyvatelstva potravinami a vývoj cen zboží, které je pro obyvatelstvo jedním z nejdůležitějších. Hospodaření s dotacemi je samozřejmě předmětem vážných sporů. Bylo proto velmi cenné, že se našel kompromis, který byl koncem roku - tedy v termínu - připraven k odeslání. Nová vláda jej přepracovala a do Bruselu odeslala ve verzi, která většině zemědělců nevyhovuje, ani ji pořádně neznají a dá se říct, že je papežštější než papež.

Do hospodářských otázek EU stále více proniká ekologické hledisko. Na prahu nového roku se schází zákaz prodeje aut se spalovacími motory, která má platit od roku 2035, zákaz plynového topení, který má vstoupit v platnost o pět let později a kterému předchází zákaz prodeje plynových kotlů od roku 2027. Ekologické aspekty se promítají i do nové koncepce zemědělství, schválené v Bruselu loni v listopadu. Jak se zdá, i v EU již sílí hlasy, které prosazují rozumnější přístup k ekologickým otázkám. Ani ve společné zemědělské politice tedy už nebylo schváleno všechno. Neprošel například návrh na limitování dotací podle výměry, který ovšem nová česká vláda oprášila a hodlá zavést. Pyšní se celkovým záměrem podpořit malé farmy na úkor velkých, což je v českých poměrech velmi riskantní: dotace, které nebudou podmíněny výrobou, ale pouze rozlohou, poplynou prakticky jen do kapes vlastníků půdy a ve výrobě budou scházet. Farmy, které zajišťují produkci základních surovin, zejména živočišnou výrobu, dostávají dnes na dotacích zhruba to, co jim pokryje ztrátu z výroby - rozuměj: rozdíl mezi výrobními náklady a výkupní cenou. Když o tyto peníze přijdou, výrobu zastaví a opustí. Důsledkem bude zvýšení dovozu a zvýšení cen potravin na domácím trhu, nemluvě o snížení soběstačnosti. Při nejasných výhledech ohledně pandemie je to krok skutečně odvážný. Řekla bych, že vláda dráždí bosou nohou chřestýše, a ještě škrtá sirkami v muničním skladu. Tisíce zemědělců v ulicích je zřejmě nevarují a ani jim nepřijde divné, jak jim tleskají v zemích, kde je malých zemědělských farem převaha. Zemí, odkud k nám přišly největší maloobchodní řetězce, ovládající 80 % našeho trhu a diktující našim zemědělcům a potravinářům takové podmínky, aby vytvořili prostor pro dotované potraviny ze svých zemí. Myslím, že kolem zemědělských dotací bude ještě pěkně rušno a je to dobře. Pan Jurečka celý tento guláš zavařil a pak se uklidil na ministerstvo práce. Pan ministr Nekula se chystá jej dovařit a naservírovat ... obávám se ale, že strávníci spokojení nebudou a ráda je podpořím. Dělejme už proboha věci rozumně!